otrúcěti sě, -ěju, -ie ipf. (pf. otrútiti sě)
narážet na překážky (a zraňovat se o ně); při chůzi zakopávat, klopýtat: nadarmo obětujíc [lid] a otruciegic se (možno číst i -tiegic) v svých cestách BiblLit Jr 18,15 (~Duch, otrutiegicz sě ~Kunšt, otrucijíc sě ~Drážď, ~Ol, Pror, klesajíc BiblPad, poklzajíc se ~Mlyn, urážejíce se ~Praž) impingentes. – Srov. otrútiti sě 1
Za lat. impingere stč. též potykovati sě, ustrkovati sě